Junkerův test

Junkertest

Junkertest

Junkerův vibrační test provedený ve shodě s normou DIN 65151 (dynamické zkoušky jistících vlastností spojovacích prvků v podmínkách příčného zatížení - vibrační test) je obecně používaná a spolehlivá metoda testování a porovnávání bezpečnosti šroubových spojů.

Junkerův test povolování působením příčných vibrací představuje zjednodušenou zkušební metodu provádění širokoplošných zkoušek a kontrol jistících vlastností spojovacích prvků vystavených příčným vibracím. Zkušební zařízení je schopné vyvinout ve spojovaných dílech relativní pohyb v pravém úhlu vůči ose spojovacího prvku. Junkerova metoda poskytuje kvantitativní výsledky dávající do souvislosti svěrnou sílu, počet cyklů a amplitudu.

Junkerův test je považován za náročnou zkoušku jistících vlastností spojovacích prvků zejména ve srovnání s dříve používanými metodami, které závisely na osovém dynamickém zatížení, jež vyvolávalo povolování. Junker prokázal použitelnost této metody ve své práci nazvané „Výzkum mechanismu samovolného povolování a optimálního jištění šroubových spojů".

Srovnávací příčně-vibrační test probíhá tak, že dva nebo více spojovacích prvků je vystaveno stejným zkušebním podmínkám za účelem stanovení účinku rozdílnosti konstrukce. Současný výzkum porovnával sestavy matice-šroub-podložka se sestavami matice-šroub-DT1. Pro lepší pochopení povolování v důsledku vibrací vypracoval Junker modely chování šroubových spojů pod statickým zatížením a v podmínkách příčných vibrací.

Výsledky zkoušek povolování v důsledku příčných vibrací jsou užitečné pro stanovení strategie provádění šroubových spojů tak, aby bylo sníženo nebo vyloučeno riziko vibračního povolování za provozu zařízení, případně zmírněny následky v případech, kdy není možné zcela se tomuto riziku vyhnout. Slovy Gerharda H. Junkera, autora tohoto testu, „Je dobře známou skutečností, že spoje vystavené dynamické zátěži ve většině případů selhávají buď v důsledku únavy materiálu, nebo rotačního povolování spojovacího prvku. Avšak i selhání v důsledku únavy jsou často zapříčiněna částečným povolením spoje."

Výsledky Junkerova testu provedeného na podložkách HEICO-LOCK®:
Vibrační povolení spojovacích prvků, které nebyly vybaveny podložkami HEICO-LOCK®, je evidentní. Vibrační povolení spojovacích prvků opatřených podložkami HEICO-LOCK® je výrazně menší, než je tomu u ostatních spojovacích prvků. Zbytková svěrná síla po vystavení zkušebním cyklům byla vyšší u prvků s podložkami Heico-Lock, než tomu bylo u jiných metod jištění spoje.

Závěr:
V podmínkách daného testu se prokázal výrazný rozdíl ve ztrátě svěrné síly sad spojovacích prvků opatřených podložkami Heico-Lock a sad prvků těmito podložkami neopatřených. Spojovací prvky bez podložek Heico-Lock ztratily velké procento své počáteční svěrné síly, zatímco prvky opatřené podložkami Heico-Lock prokázaly výrazně nižší ztrátu. Za podmínek a parametrů tohoto testu a studie prokázaly podložky Heico-Lock zvýšenou odolnost vůči povolování v důsledku vibrací.

Jak již bylo uvedeno výše, zkouška byla provedena v souladu s normou DIN 65151. Navíc byla specifikována přesná metoda provádění této zkoušky a zkušební sekvence, které se stanou součástí normy DIN 25301 („Vodítko navrhování kolejových vozidel a jejich součástí - Šroubové spoje - Část 2: Navrhování - Mechanické aplikace"). Tyto parametry byly navrženy a ověřeny ve výzkumném projektu podporovaném daným odvětvím, který provedla Fachhochschule Köln (Univerzita aplikovaných věd, Kolín nad Rýnem) a německý výzkumný ústav IMA v Drážďanech. Tento proces se stane součástí normy DIN 25201, a to prostřednictvím dodatku nazvaného DIN 25201-4 /6/. 

HEICO-LOCK® klínové samojistné podložky byly testovány v souladu s rozšířenou verzí normy DIN 25201-4/6/. Grafické znázornění testu dokládá výrazné zlepšení a výhodu oproti použití standardních podložek a běžně používaných jistících prvků.